Den v Londýně
Reportáž z návštěvy Londýna napsal Vojta Adam z 9.A.
Do Londýna jsme se vydali brzy ráno z anglického přístavu Dover, který je známý pro své bílé křídové útesy a hrad, jenž se tyčí na jednom z nich.
Následovala zhruba dvě hodiny dlouhá cesta, během níž jsem byl svědkem toho, jak se anglická krajina postupně mění: útesy a vrchoviny plynule přecházely v zelené roviny, každé další město, skrz které jsme projížděli, bylo větší a větší. Právě tam jsem si všiml, jak vypadají britské domky: byly zpravidla rodinné a menší než u nás. Mimoto se od sebe v podstatě nedaly odlišit, neboť se jednalo jen o jeden a samý typ: dvojdomek s několika okny a malou zahrádkou.
Netrvalo dlouho a dorazili jsme do samotné evropské metropole. Hned po příjezdu mě zarazila jedna věc: skoro desetimilionové město bylo úplně vylidněné. Možná to bylo kvůli dešti, možná kvůli tomu, že jsme zastavili dál od centra anebo kvůli tomu, že jsme zkrátka dorazili brzy. Ukázalo se, že je to obrovská výhoda, protože cesta metrem by se mohla obejít bez starostí. Po přestávce jsme dostali jízdenky a eskalátorem jsme sjeli až do stanice metra, kterému se zde říkalo undergroun. Jak se dalo čekat, metro bylo poloprázdné a tak jsme během několika minut vystoupili poblíž slavného ruského kola.
Londom Eye bylo přes sto metrů vysoké a dominovalo celému nábřeží. Po rychlé bezpečnostní kontrole jsme nastoupili do kabiny, do které se vešlo skoro třicet lidí. Celá kabina byla prosklená a uprostřed stála lavička. Když jsme stoupali , měli jsme stále lepší výhled na celé centrum Londýna. Na jedné straně zelené parky a historické centrum, na druhé mrakodrapy a moderní budovy.
Po třicetiminutové jízdě jsme vyrazili na procházku kolem parlamentu a Bigbenu, zastavili u přilehlého parku zdobeném několika sochami a pak pokračovali podél Westminsterského opatství směrem ke Green Parku. Park byl rozlehlý a překvapivě plný života: obývaly ho kachny, husy, veverky, papoušci a hlavně holubi. Všechna zvířata byla zvyklá na lidi.na prohlídku parkem jsme měli zhruba hodinu a poté jsme se šli podívat na Buckhinghamský palác poblíž. Před palácem leželo kruhové náměstí zdobené sloupem se zlatou špičkou. Když jsme o obešli, čekala nás další cesta metrem na nejstarší stanici v celém Londýně: Baker street.
Ulice byla plná menších obchodů a rychlého občerstvení, poblíž stála univerzita a muzeum Madame Tussaud´s. Měli jsme zhruba hodinu na oběd a prohlídku okolí.
Hned po rozchodu jsme se zařadili do dlouhé fronty u muzea voskových figurín. Muzeum vypadalo jako relativně malá budova s kupolí na střeše. Prošli jsem další bezpečnostní prohlídkou a vstoupili do muzea. Ukázalo se, že Madame Tussaudś je mnohem větší, než se zdálo zvenku. Bylo rozděleno do několika expozic, v jedné oblasti byli herci a herečky, ve druhé zpěváci, v další filmové postavy, historické osobnosti a spousta dalších kategorií. Každá figurína byla pečlivě vyrobená a občas jsem si ani nebyl pořádně jistý, zda je člověk přede mnou skutečný, nebo jen další exponát. Celou prohlídku jsme zakončili návštěvou obchodu se suvenýry. Před muzeem jsme počkali, až budeme všichni, a pak nás čekala poslední jízda metrem. Vystoupili jsme poblíž našeho autobusu, nastoupili a vydali se za našimi hostitelskými rodinami do Birminghamu.
Na Londýně se mi nejvíce libily památky. Bylo hezké navštívit místa, která jsem doposud znal jen z fotek a videí. Město se mohlo pyšnit čistotou, doprava byla svižná a lidé ve většině případů slušní a přátelští. Návštěvu Londýna bych tedy doporučil každému, koho baví cestování. Je to totiž jedinečný zážitek.
IM
