Základní škola Bechyně

Nejstarší dosud zjištěná zpráva o existenci školy v Bechyni doložena k roku 1490. V dalším dochovaném dokumentu, tentokrát ze 16 století, nařizuje majitel bechyňského panství Jindřich ze Švamberka městu "...náležitě kantora a varhaníka vydržovati po vzdělání městských dětí". K roku 1633 se připomíná rektor Jakub Vyškovský, který vyučoval ve svém domě vedle Pražské brány. V roce 1699 je uváděno jméno dalšího bechyňského učitele-Václava Mayera.

V 18. století se vyučovalo ve škole, která stávala v zahradě děkanství. Budova měla jednu třídu, kuchyňku a byt učitele. Z učitelů jsou známi pouze tři poslední-Jan Pokorný (1772), jeho syn Florian a německý kantor Václav Blatterbauer. Dva posledně jmenovaní patrně zažili i otevření nové školní budovy, která byla zařízena v Klášterní ulici v roce 1789. Na místě nepoužívaných stájí a kolny byla postavena jednopatrová budova, v jejímž přízemí byl byt učitele, kuchyňka, pokoj a jedna třída,v prvním patře pak další dvě třídy. I tato škola však nebyla schopna svojí kapacitou pokrýt žádoucí počet žáků, a proto byly postupně pro výuku pronajímány místnosti po celém městě. Například v roce 1835 navštěvovalo školu již 271 žáků. Aby učitelé mohli zvládnout výuku v takto složitých podmínkách, drželi si pomocníky, kteří se starali o topení, pomáhali s dětmi a pečovali o budovu i její zázemí.

V roce 1853 se schvaluje a vzápětí na to z finančních důvodů upouští od zařízení hlavní školy na místo stávající triviálním o dvou třídách a elementárním oddělením. V roce 1681 se dokonce uvažovalo o výstavbě nové školy, a to vedle vjezdu z náměstí do zámku. O finanční pokrytí se měl ze zákona postarat patron školy kníže Karel Paar.

Když však 13. září 1864 vešel v platnost nový zákon o školní patronaci, kníže se patronátu nad školou v Bechyni i dalších obcích vzdal a tudíž peníze na stavbu nebyly.

Roku 1870 odešel ze školy učitel Jan Lapáček a na jeho místo byl jmenován Josef Dvořák. Ten celých čtyřiadvacet let usiloval o zlepšení školních poměrů v Bechyni; mimo jiné se zasloužil i o zřízení školní knihovny. V roce 1874 byla pro židovskou obec zřízena soukromá jednotřídní škola s vyučovacím jazykem německým; o její činnosti ani trvání však nejsou dostupné další informace. O rok později byl mezi "Selichovým rybníčkem, silnicí a panským plotem" získán pozemek pro školní zahradu. I nadále však bylo největším problémem nalézt vhodné umístění a provozování jednotlivých tříd. K řešení měla přispět v roce 1874 zřízená místní školní rada.

O dva roky později bylo povoleno otevření pátého ročníku a pro školní účely se opět hledal vhodný objekt. Od knížete Paara byl darem získán ke školním a humanitním potřebám špitál u kláštera v té době pustý a neobyvatelný. Josef Dvořak prosazoval jeho přestavbu na druhou, tolik potřebnou školní budovu. Protože se však úřadu i občanům zdála příslušná investice příliš velká a zbytečná, došlo o rok později k nejnutnějším úpravám. V tomtéž roce byla bechyňská škola rozšířena o pokračovací školu hospodářskou. Výuka probíhala třikrát týdně po dvou hodinách.

Na konci 90 let 19. století navštěvovalo školu již téměř 400 dětí z Bechyně a přiškolených obcí.Proto se ve městě i na úřadech začala opět řešit otázka výstavby nové školní budovy, která by byla schopna pojmout takové množství žáků. Po mnoha jednáních byla nová škola v roce 1896 postavena, zkolaudována a to na Libušině třídě. Tato jednopatrová budova se stala součástí dnešní podoby školy.

Významné změny následovaly od počátku 20. století. Ve školním roce 1901/1902 byl otevřen (zatím pouze pro chlapce) druhý stupeň - měšťanka. Do prvého ročníku bylo zapsáno 46 žáků. S jejím vznikem došlo k redukci dosavadní šestitřídní obecné školy na pětitřídní-čtyři třídy byly smíšené a pátá pro dívky.

V následujících letech však byla měšťanka změněna na koedukční a i dívkám bylo umožněno dosáhnout stejného vzdělání jako chlapcům. V poválečném období v roce 1922 bylo rozhodnuto vystavět novou školní budovu. Podmínkou pro zdárnou realizaci bylo využití co největší části stávající školy. Přes veškeré snahy se ani tentokrát nepodařilo stavbu nové budovy prosadit, a dokonce se objevily názory, že z hlediska úspor by se měla měšťanská škola připojit ke škole keramické. Teprve v roce 1928 se podařilo prosadit termín zahájení stavby, výběr stavební firmy a předpokládané datum ukončení výstavby. Stavba byla zadána firmě Kraus a spol. z Bechyně.

Kolaudačním řízením dne 22. října 1929 byla budova shledána způsobilou plnit svůj účel. V roce 1946 bylo rozhodnuto oddělit od sebe obecnou a měšťanskou školu a vytvořit dvě samostatná zařízení. Následovně proto došlo i k rozdělení inventáře a místností; obecná škola dostala přízemí, měšťance bylo přiděleno první patro. Již koncem padesátých let se škola musela opět vypořádat s rostoucím počtem dětí, a proto se obnovilo střídavé vyučování a hledaly se i vhodné učební prostory mimo hlavní školní budovu.

Po několikaletých jednáních bylo v roce 1962 započato s výstavbou další školy v prostoru mezi ulicemi Čechovou, Píseckou a Libušinou. V této škole se začalo vyučovat ve druhém pololetí roku 1964. Přesunula se sem část tříd 3.-5. ročníku. Od počátku devadesátých let se oprávněně začaly prosazovat v Bechyni názory na zřízení dvou samostatných úplných základních škol, neboť postupně přibývaly jednotlivé ročníky druhého stupně.

Po mnoha letech se stala "stará škola" ve školním roce 1997/1998 úplnou základní devítiletou školou.